Nesmrtelní

Nesmrtelní je o době, kdy jsme měli pocit, že se nás nic netýká.

Že pravidla jsou pro ostatní.

Že následky přijdou někdy jindy.

Že máme čas.

Byli jsme mladí, rychlí, hladoví po životě a jeli jsme naplno. Žádný dlouhodobý plán. Žádné brzdy. Spíš okamžik, adrenalin a pocit, že všechno zvládneme.

Peníze přišly rychle.

Stejně rychle mizely.

Motokáry. Whisky. Karty. Noční jízdy. Město. Smích. Pocit, že svět patří nám.

A právě proto ten název.

Nesmrtelní.

Samozřejmě jsme nesmrtelní nebyli.

Jen jsme si tak připadali.

Když člověk žije tímhle způsobem, všechno je zrychlené. To, co někdo prožije za několik let, se může vejít do pár měsíců. Zážitky, peníze, průsery, strach, euforie.

A hlavně ten pocit, že zítra je strašně daleko.

Nesmrtelní ale není oslava kriminality.

Je to vzpomínka na určitý období života tak, jak skutečně působilo tehdy.

Dneska už se na to samozřejmě dívám jinak.

Vidím, jak blízko byl pád.

Vidím hazard, který jsem tehdy jako hazard nevnímal.

Vidím, jak krátká je cesta mezi pocitem absolutní svobody a okamžikem, kdy se všechno zastaví.

A právě ten okamžik v songu přijde.

Ráno.

Beranidlo do dveří.

Policie.

Křik.

Pouta.

A během několika vteřin je všechno, co ještě včera vypadalo nekonečně, pryč.

Žádný motor.

Žádný večírek.

Žádný další plán.

Jen realita.

V tu chvíli člověku dojde, že pocit nesmrtelnosti má hodně krátkou životnost.

Ten song je proto hlavně o kontrastu.

O životě bez brzd a o momentu, kdy přijde zeď.

O tom, jak může být člověk jeden den přesvědčený, že má všechno pod kontrolou, a druhý den zjistit, že nemá pod kontrolou vůbec nic.

Když se na tu dobu dívám dnes, nelituju toho, že jsem žil.

Lituju některých rozhodnutí.

To je rozdíl.

Ty roky byly šílené, rychlé a intenzivní.

A byly moje.

Byli jsme nesmrtelní.
Aspoň jsme si to tehdy mysleli.