Z vazby na lágr

Z vazby na lágr je o chvíli, kdy jedna etapa končí a druhá začíná.

Ve vazbě člověka nejvíc ničí nejistota.

Nevíš, kolik dostaneš.

Nevíš, kam tě pošlou.

Nevíš, jak dlouho ještě budeš čekat.

Pak padne pravomocný rozsudek.

A najednou se všechno změní.

Neznamená to svobodu.

Jen už konečně víš, na čem jsi.

V tomhle songu popisuju konkrétně svůj přesun z vazby do výkonu trestu v Kuřimi.

Eskortní.

Černé montérky.

Čekání na jméno.

Kontrola.

Řada.

Pokyny.

A pak nástup do eskortního auta, kterému jsme říkali ponorka.

Člověk sedí uvnitř a přes mříž sleduje, jak město mizí.

Tentokrát už nejedeš zpátky do vazby.

Jedeš na lágr.

A to je úplně jiný svět.

Ve vazbě jsi zavřený s několika lidmi a velkou část času trávíš v cele.

Ve výkonu trestu se najednou ocitneš mezi desítkami nebo stovkami dalších vězňů.

Víc prostoru.

Víc hluku.

Víc lidí.

A taky mnohem víc očí, které si tě při příchodu okamžitě prohlížejí.

Nový člověk na oddíle je vždycky zajímavý.

Odkud je?

Co si přivezl?

Má cigarety?

Kafe?

Koho zná?

Jak se chová?

Jak stojí?

Jestli se bojí?

Během pár minut si tě okolí začne zařazovat.

A právě v tomhle jsem měl obrovskou výhodu.

V Kuřimi už jsem měl několik známých.

A hlavně tam byl Míra.

Můj komplic a jeden z mých nejbližších lidí.

Známá tvář v prostředí, kde je všechno nové, dokáže znamenat strašně moc.

Míra už tam svoje místo měl.

Znal lidi.

Znal prostředí.

Věděl, jak věci fungují.

A díky němu jsem se dokázal v novém světě zorientovat mnohem rychleji.

Nešlo o to, že by mě musel před někým zachraňovat.

Šlo o zázemí.

O člověka, kterému můžeš věřit.

O někoho, kdo ti vysvětlí věci dřív, než je zjistíš špatným způsobem sám.

Ve vězení může právě tohle ušetřit spoustu nervů, konfliktů a chyb.

Z vazby na lágr je ale hlavně o rozdílu mezi dvěma světy.

Ve vazbě tě drtí otázka:

Kolik dostanu?

Ve výkonu už znáš odpověď.

A začíná jiná otázka:

Jak ty roky přežiju?

Když jsem jel do Kuřimi, visely nade mnou sazby, ze kterých jsem měl respekt.

Čekal jsem, že výsledek může být výrazně horší.

Když nakonec zazněl trest, který znamenal celkem pět let, začal jsem se smát.

Ne proto, že by pět let bylo málo.

Ale protože vedle toho, co jsem čekal, přišla úleva.

Někdy je člověk v tak zvláštní životní situaci, že i několik let za mřížemi dokáže vnímat jako dobrou zprávu.

Ten song není o tom, že bych z vazby odjížděl jako někdo silnější nebo lepší.

Odjížděl jsem hlavně připravenější.

Vazba mě naučila vydržet nejistotu.

Výkon mě měl naučit fungovat mezi lidmi.

A právě tam začala další kapitola života.

Ve vazbě nevíš, co přijde.
Na lágru už víš, kolik máš.
A od té chvíle jde hlavně o to, co s tím časem uděláš.