Eskorta!

Eskorta je o jedné z těch věcí, které člověk zvenku skoro vůbec nezná. Ne o samotném vězení, ale o cestě mezi věznicemi, soudy a eskortními středisky.

Dálková eskorta není žádná obyčejná jízda autobusem.

Začíná čekáním. Namačkaní lidi, vedro, hluk, nervozita, otázky, známé i neznámé tváře. Každý někam jede, ale málokdo přesně ví, kdy vyrazí, kde bude přestupovat a jak dlouho celý přesun potrvá.

Pak přijde kontrola, poučení, pouta, řetězy, psi, rozkazy a nástup do eskortního vozidla.

Najednou člověk není nikdo konkrétní. Je součást přesunu, který má svoje přesná pravidla a režim. Bez zbytečných otázek, bez pohodlí, bez možnosti rozhodovat o tom, kam se pojede a kdy se zastaví.

A přitom jsou během eskorty nejhorší často úplně obyčejné věci.

Pohled z okna. Kus města. Lidi na ulici. Autobusová zastávka. Žena s nákupní taškou. Normální život, který běží pár metrů od tebe, ale ty do něj v tu chvíli nepatříš.

Člověk se někdy snaží podívat ven jen na pár vteřin. Ne proto, že by chtěl utéct, ale protože právě ty úplně běžné věci najednou připomínají, co všechno je za zdí nedostupné.

Eskorta není song o hrdinství ani o lítosti.

Je o atmosféře, kterou si pamatuješ hlavně podle zvuků.

Řinčení pout. Řetězy. Štěkot psů. Rozkazy. Motor. Zavírání bran.

A pak přijedeš někam jinam.

Nová brána. Nové zdi. Nové tváře.

Někdy je to jen přesun na pár hodin. Jindy v tu chvíli víš, že ses právě přestěhoval na další kus života.

A přesně o tom ten song je.

O cestě, která má začátek a konec na mapě, ale v hlavě člověka zůstane mnohem déle.