Kód J.R.Z.

Kód J.R.Z. je o něčem, co člověk zvenku vůbec nemusí znát.

O identitě, kterou ti přidělí systém.

Každý vězeň dnes dostane svůj vlastní šestimístný evidenční kód. Není to přezdívka ani označení konkrétní věznice. Je to kód, pod kterým je člověk vedený v systému a pod kterým se k němu váže jeho osobní vězeňská složka.

A ten kód s ním zůstává.

Když se vrátí po měsíci, po roce nebo třeba po deseti letech, pořád je vedený pod stejným kódem.

Dřív to fungovalo jinak. Používala se čísla, která se mohla měnit podle věznice nebo nového trestu. Dnes už několik let funguje jednotný systém kódů, který člověka provází napříč vězeňským systémem.

Můj vlastní kód začínal třemi písmeny.

V názvu skladby proto používám jen podobu J.R.Z. – písmena zachovávám, zbylé tři znaky záměrně neuvádím.

Protože ten skutečný kód je osobní.

A právě tenhle detail je pro mě symbolem celého systému.

Venku máš jméno, rodinu, minulost, povahu, vztahy, sny a vlastní příběh.

Za zdí se z toho všeho velmi rychle stane evidence.

Cela.

Oddíl.

Režim.

Spis.

A šestimístný kód.

Na nástupním oddělení tě čekají pohovory, kontroly, psycholog, zdravotní prohlídky, papíry a pravidla. Systém si o tobě postupně zapisuje obrovské množství informací.

Zná tvoje údaje.

Zná tvoji minulost.

Zná tvoje záznamy.

Ale pořád nemusí znát tebe.

A právě o tom ten song je.

O pocitu, kdy člověk zjistí, že jeho čas už nepatří jemu. Někdo jiný určuje, kdy vstane, kdy bude jíst, kdy může ven, kdy může telefonovat, kdy se zamkne a kdy se odemkne.

Postupně se naučíš fungovat podle řádu.

A zároveň pochopíš, že vedle toho oficiálního řádu existují i pravidla, která nikde napsaná nejsou.

Hierarchie.

Respekt.

Odhad lidí.

Schopnost vědět, kdy mluvit a kdy držet hubu.

Čím déle je člověk zavřený, tím víc se venkovní svět vzdaluje.

Venku se mění lidé, vztahy, technologie, ulice i celý život.

Za zdí se ale spousta věcí opakuje pořád stejně.

Stejná rána.

Stejné chodby.

Stejné zvuky.

Stejný režim.

A pořád stejný kód.

Ten song není o tom dělat z vězně oběť.

Je o tom, jak systém funguje a jak snadno se člověk v prostředí plném evidence, pravidel a záznamů může změnit z osoby na položku.

Protože když se zavře brána, člověku zůstane hlavně hlava, čas a to, co si v sobě dokáže uchovat.

Systém zná tvůj kód.
Ale ne vždy ví, kdo opravdu jsi.