Královskej výstup

Královskej výstup je asi jeden z nejvíc osobních songů, co jsem napsal.

Je o letech, které jsem strávil za mřížemi, o konfliktech, trestech, samotkách, o tom zvláštním vězeňském světě, kde některé věci mají úplně jiný význam než venku.

A hlavně o jednom konkrétním výstupu.

Ve vězení se říká královskej výstup, když jdeš domů rovnou z díry.

A přesně to se mi stalo.

Předtím tomu předcházel fyzický konflikt s vězněm. Pak hned další fyzický konflikt s dozorcem, který dlouho zkoušel, kam až může zajít. Skončilo to tak, jak to skončilo.

A já šel na díru.

Beton. Samota. Režim. Dny, které se vlečou jinak než normálně.

Na takovým místě má člověk dvě možnosti. Buď nechá čas, aby ho sežral, nebo si ho nějak vezme zpátky.

Cvičení.

Čtení.

Francouzština.

Přemýšlení.

A hlavně vlastní hlava.

Ta je na díře zároveň největší nepřítel i jediné místo, kam ti nikdo úplně nemůže.

Byly tam i těžký chvíle. Myšlenky, který nejsou příjemný přiznat. Ale právě tam se člověk naučí, jak důležitý je vydržet ještě jeden den.

A pak přišel výstup.

Z díry rovnou ven.

Míjel jsem okna a slyšel, jak na mě ostatní řvou. Pro ně to byla skoro legenda. Něco, čemu se ve vězeňském světě říká respekt.

Jenže já už tehdy věděl, že tahle koruna je těžká.

Venku ti totiž nikdo netleská za to, co ve vězení znamenalo postavení nebo respekt.

Venku si neseš cejch.

A ten umí být těžší než pouta.

Když jsem šel k bráně, nebyl jsem si ani jistý, jestli opravdu odejdu.

V hlavě mi jelo, jestli tam nebude čekat policie, jestli mě někdo znovu nezadrží, jestli se ty dveře opravdu otevřou až ven.

A pak jsem uviděl člověka, který na mě čekal.

V tu chvíli ze mě spadlo něco, co se těžko popisuje.

Tenhle výstup byl opravdu královskej.

Ale nebyl poslední.

O několik let později přišel ještě jeden výstup. Tentokrát z Vinařic.

A ten byl úplně jiný.

Žádný řev z oken.

Žádná železná koruna.

Jen chvíle, kdy mi sociální pracovnice oznámila, že ten den jdu domů.

A já se musel zeptat znovu, jestli jsem to slyšel správně.

První telefon šel jí. Mojí lásce.

A tím skončila jedna dlouhá kapitola.

Ne tím, že bych se stal nějakým králem.

Ale tím, že jsem se rozhodl už se nevrátit.

Královskej výstup proto není oslava vězení ani konfliktů.

Je to song o světě, ve kterém můžeš být nahoře a přitom být úplně dole.

O tom, že respekt za zdí ti venku nic negarantuje.

A že největší výhra nakonec není odejít z díry jako král.

Ale odejít z vězení a už se nikdy nevrátit.